Nečekané sousedské vztahy

Asi by bylo zdvořilé se Vám nejprve představit. Jmenuji se Lucka a je mi necelých 18. S mámou a s bráchou bydlíme v baráku kde je celkem 7 bytů a my tady bydlíme už skoro 2 roky,ale sousedi se nám tu dost často střídají. Ale většinou jsme se všemi vycházely celkem dobře.

Nedávno se vedle nás přistěhovali znovu nový sousedi. Samozřejmě jsme si je prohlížely a zjišťovali jestli je náhodou neznáme. Byla to paní s přítelem,s dvěma malými dětmi a se třemi většími dětmi. Celkem velká rodina.
O malé děti jsem zájem moc neměla,ale byly tu ještě ty větší. Dva kluci a jedna slečna-můžou být věkově tak okolo mě. Proto,že jsme poznali,že je vůbec neznáme,dál jsme se tím nezaobírali. Potkávali jsme se někdy na chodbě,ale nepromluvily na sebe ani slovo. Po pár dnech jsem zbystřila,že kluk,který vypadal nejstarší a paní přítel už tady není vidět tak často,ale nijak jsem to neřešila.
Jednoho večera přišla paní a ptala se jestli by jsme se nemohli podívat na internet,aby si zjistila v jízdním řádu jak jí jede autobus do Prahy. Samozřejmě že jsme jí poradily a od té doby jsme se s nimi nějak sblížily. Paní sem začala chodit a bavit se s mámou a tak jsem se dozvěděla že ten nejstarší kluk se jmenuje Kuba a je mu právě zítra 19,bohužel ale s nimi tady už nebydlí a bydlí v Praze kvůli práci,autoškole a škole. Začali sem chodit i Filip a Dominika- jeho mladší sourozenci.
Sblížily jsme se s nimi na tolik,že brácha začal chodit s Dominikou. Začali jsme se bavit s nimi čím dál víc a jednou přišla Dominika s tím,že Kuba mě chce poznat také a že až přijede tak s nimi půjdu ven. ,,Proč ne?!,“ řekla jsem si.
Ale v den kdy měl Kuba přijet jsem spala u kamaráda a tak jsme si řekly,že se sejdeme brzy ráno na balkoně.
V 06:15 jsem čekala na daném místě,ale on pořád nikde. Byla zima,tak jsem po půl hodině čekání odešla zpět. Když jsem přišla zpět,šla jsem spát s tím,že tedy příště se uvidíme. Ovšem po pár minutách začal zvonit telefon,když jsem koukla na displej viděla jsem,že volá Kuba,ale nezvedla jsem to,protože jsem myslela že už odjel.
Bylo 11 hodin dopoledne,když jsem slyšela ťukání,to už jsem byla doma. Otevřela jsem dveře a ve dveřích stál Kuba. Byla jsem dost udivená,protože jsem myslela že už tu dávno není a že odjel.
,,Jdeš ven?,“ řekl s úsměvem. Řekla jsem mu ať počká na balkoně,že hned přijdu. Byla jsem v tu dobu nemocná a ještě k tomu neupravená,ale chvátala jsem za ním tak jsem s tím nic neudělala. Oblékla jsem se a šla jsem tedy na balkon. Když už jsme se konečně střetly tváří v tvář přišlo na představování.
,,Tak já jsem tedy Kuba,“ řekl opět s úsměvem.
,,Tak jo,já jsem Lucka,“ a dali jsme si pusu na uvítanou.
Povídali jsem si o nás, o svých životech a prostě o všem možném. Bylo mi s ním krásně,jako by
jsme se znali už dlouho. Protože byla zima,moje mamka nám řekla ať jdeme k nám alespoň na kávu. Zbytek času jsme strávily u nás a povídali si i s mamkou a s mojí kamarádkou,která potom přišla také. Když pak odcházel domů,šla jsem s ním ke dveřím a tam se mě zeptal,jestli s ním nechci jít na autobus až pojede. Samozřejmě že jsem odpověděla,že půjdu. V ten okamžik mne políbil, rozbušilo se mi srdce. Líbal tak vášnivě a přitom tak něžně. Poté odešel.
Zhruba za tři čtvrtě hodiny mi psal,že jde na ten autobus,tak jestli půjdu s ním. To už jsem byla upravená a čekala jen na tu zprávu. Sešli jsme se na chodbě a vyrazily na autobusové nádraží.
Autobus mu jel až za půl hodiny a tak jsme tam ještě stáli. Ruku v ruce a při polibcích jsme se loučily,ale já musela odejít ještě než odjel.
Přijet měl až po 10 dnech a tak jsme si celých 10 dní jen psali a někdy volali.
Protože já byla zrovna v situaci,kdy jsem nechtěla žádný vážný vztah,nijak jsem neřešila to co se stalo ale po zprávách co jsme si psali jsem pomalu začínala přicházet na jiný názor.
Den kdy měl přijet se rychle blížil a já se těšila den ode dne víc a víc. Pořád jsme si psali a pořád to mezi námi sílilo. Pak přišel ten den a já stála znovu na autobusovém nádraží ale konečně s tím pocitem,že ho uvidím. Stála jsem v čekárně a čekala z kterého autobusu vyleze. Konečně přijel ten správný autobus a za chvilku už kráčel ke mně. Už z dálky byl vidět jeho úsměv a mě se zase rozbušilo srdce. Čekala jsem až přijde úplně ke mně. Obejmuli jsme se a políbili. S úsměvy na tvářích jsme se vydali domů,
šťastní,že jsme spolu. Když jsme přišli domů,šla jsem do sprchy a pak k nim na čaj. Seděli jsme všichni u televize a povídali si až do noci. Byla super nálada. Měla jsem sebou foťák a tak jsme vyfotily pár fotek. V noci jsme pak pořád koukali na televizi už jen já s Kubou a Dominika s mim bráchou. Ty potom odešli spát a my jsme tam zůstali sami. Domluvily jsme se s Kubou,že u nich přespím a tak jsme roztáhly gauč a že si lehneme. Byl to úžasný pocit usínat vedle něho. Byla to krásná noc.
Ráno když jsme se vzbudily,tak Kuba s jeho mamkou jeli do Benešova a já šla domů. Odpoledne,když přijeli, musela jsem si jít něco vyřídit,ale hned jsem byla zpátky.
To ale Kuba po předchozí noci spal. S bráchou jsme tedy začali stěhovat pokoje. Přišli i Dominika s Filipem a trošku nám pomáhali. To už byla venku tma a já napsala i Kubovi,nevěděla jsem jestli ještě spí,ale vzápětí mi přišla zpráva,že přijde. Za chvilku jsme měli hotovo a jen jsem uspořádala věci tam kam patří.
Zapnuli jsme televizi s nějakou komedií a lehly na postel. Z filmu jsme nic neměli protože jsme si věčně jen povídali a smáli se spolu. Zase jsme si povídali o všem možném a zjišťovali o sobě co nejvíce informací. Chvílemi jsme se jen tak dívali do očí nebo se navzájem pozorovali,poslouchali jsme písničky,líbali se,mazlily,drželi se za ruce a objímali. Další den ráno odjížděl a tak jsem si ten večer chtěla užít. Byly jsme u nás asi do jedné hodiny a pak odešel spát. Byl to zase překrásný večer a čím víc jsme spolu byly,tím víc nám docházelo,že spolu chceme být. V ten večer už nám to oběma bylo jasné.
Ráno jsem vstávala opět jako doprovod na autobus,jela s ním i Dominika,ale já ho chtěla ještě vidět a užít si alespoň ještě chvilku s ním. Od té doby co odjel, si pořád voláme a je to pořád lepší a lepší. Za dva dny bude Valentýn a já doufám že přijede. Telefonujeme si každý den aspoň jednou a já mu pořád píšu. Těším se na něho pořád víc a víc a nemůžu se dočkat až ho zase uvidím. Až ucítím jeho vůni a až se ho budu moct dotknout a políbit ho.
Jsem šťastná, je to krásné a zažívám něco,co jsem ještě nikdy nezažila. Pocity máme úplně stejné a náš vztah se vyvíjí pořád víc a víc k lepšímu.